Kdo, co, jak a proč?

Kdo je závislý?

Většina z nás o této otázce nemusí příliš přemýšlet. Odpověď je jasná! Celý náš život a myšlení se v té či oné podobě soustředily na drogy – shánění, braní a hledání způsobů a prostředků, jak jich sehnat více. Žili jsme, abychom brali, a brali jsme, abychom žili. Jednoduše řečeno, závislý je muž či žena, jejichž život ovládají drogy.

Jsme lidé v zajetí postupující progresivní nemoci, která končí vždycky stejně: vězením, léčebnami a smrtí.

Co je program Anonymních narkomanů?

NA je neziskové společenství žen a mužů, pro které se drogy staly vážným problémem. Jsme uzdravující se závislí, kteří se pravidelně scházejí a pomáhají si zůstat čistí. Je to program úplné abstinence od všech drog. Jedinou podmínkou členství je touha přestat brát. Doporučujeme mít otevřenou mysl a být k sobě shovívavý. Náš program je soubor zásad napsaných tak jednoduše, že je lze dodržovat v každodenním životě. Nejdůležitější na nich je, že fungují.

V členství v NA není žádný háček. Nejsme spřízněni s žádnou jinou organizací, nemáme členské příspěvky ani poplatky, nemusíme podepisovat závazky ani nikomu nic slibovat. Nejsme spojeni s žádnou politickou, náboženskou nebo policejní organizací, nikdo nás nekontroluje a nikdy nejsme sledováni. Kdokoli se k nám může připojit bez ohledu na věk, rasu, sexuální zaměření, náboženství, vyznání víry nebo její nedostatek.

Nezajímá nás, co a kolik jste brali, kde jste si sháněli, co jste v minulosti udělali, jak mnoho nebo málo máte. Zajímá nás jen, co chcete dělat se svým problémem a jak vám můžeme pomoci. Nově příchozí je nejdůležitější osobou na každém setkání, protože to, co jsme získali, si můžeme udržet pouze tím, že to budeme předávat dál. Ze zkušenosti skupiny jsme se naučili, že ti, kdo přicházejí na naše setkání pravidelně, zůstávají čistí.

Proč jsme tady?

Před příchodem do Společenství NA jsme nezvládali své životy. Neuměli jsme žít a těšit se ze života jako ostatní. Museli jsme mít něco zvláštního a mysleli jsme, že jsme to našli v drogách.
Dávali jsme přednost užívání drog před svými rodinami, manžely, manželkami a dětmi. Museli jsme mít drogy za každou cenu. Ublížili jsme mnoha lidem, ale hlavně jsme ublížili sami sobě. Vlastní neschopností přijmout osobní odpovědnost jsme si vytvářeli další problémy. Nedokázali jsme brát život, jaký je.

Většina z nás si uvědomovala, že aktivní závislost je pomalá sebevražda, ale závislost je tak úskočný a mocný nepřítel života, že jsme ztratili schopnost cokoli s tím udělat. Mnozí z nás skončili ve vězení nebo hledali pomoc v lékařství, psychiatrii nebo náboženství. Žádná z těchto metod ale nestačila. Naše nemoc se vždy vracela a stále se zhoršovala, až jsme ze zoufalství hledali vzájemnou pomoc ve Společenství Anonymních narkomanů.

Po příchodu do NA jsme si uvědomili, že jsme nemocní lidé a trpíme nevyléčitelnou nemocí. Její postup však lze zastavit, a potom je možné i uzdravování.